Jednotky předúpravy komunálních odpadních vod mohou zahrnovat: hrubé třídění (tyčové síto), střední třídění, drcení, měření průtoku, zvedání čerpadla, odstraňování strusky, před{0}}provzdušňování, flotace, flokulace a chemické čištění.
Čištění domovních odpadních vod obecně nepoužívá flotaci, flokulaci nebo chemické čištění. Přijetí těchto metod někdy závisí na průmyslové odpadní vodě v komunální odpadní vodě. Flotace se používá k odstranění jemných suspendovaných pevných látek, mastnoty a tuku, a to buď v samostatné jednotce, nebo v před{2}}aerační nádrži pro odstranění mastnoty a někdy i strusky. Pokud mají ropný průmysl a masokombináty vhodnou předúpravu, nemusí komunální čistírny potřebovat flotační jednotku. Vysokointenzivní komunální odpadní vody mohou využívat flokulace s chemickými činidly nebo bez nich, aby se zlepšila účinnost primárního čištění a zabránilo se přetížení procesů sekundárního čištění. Někdy se do surové odpadní vody přidává chlorace pro kontrolu zápachu a zlepšení sedimentačních vlastností. Variace v uspořádání jednotek předčištění závisí na vlastnostech surové odpadní vody, na následném procesu čištění a na použitých jednotkách předčištění. Existuje několik obecných zásad, které se často používají při uspořádání jednotek. Komora na písek se používá k ochraně čerpadel a zabránění usazování vodního kamene v sedimentační nádrži nebo dávkovací nádrži. Malé čistírny obvykle umisťují Parshallovu dávkovací nádrž před čerpadlo s konstantní rychlostí{11}}výtahu. Ve velkých čistírnách nebo tam, kde se používají čerpadla s proměnnou rychlostí{13}}, lze dávkovací nádrž umístit za čerpadlo. Ve většině nezávislých domovních čistíren odpadních vod je sedimentační nádrž umístěna za čerpadlem výtahu, ale pokud se očekává velké zatížení kalem, měla by být sedimentační nádrž umístěna před čerpadlem.
Primární úprava: Primární úprava je sedimentace; nicméně obecně přijímaný termín "primární ošetření" zahrnuje procesy předběžného ošetření. Všechny velké městské čistírny využívají surovou sedimentaci odpadních vod, která musí být umístěna před konvenčními biologickými filtry. Nesedimentovanou surovou odpadní vodu lze čistit pomocí procesu plně smíšeného aktivovaného kalu; z důvodu likvidace kalů a provozních nákladů se však tento proces používá pouze v malých městech.
Jednotka sekundárního čištění: Biologické sekundární čištění využívá proces aktivovaného kalu, biologické filtry nebo stabilizační nádrže. V nových konstrukcích čistíren odpadních vod vysoko-biologické filtry nahradily nízko{2}}biologické filtry a proces plně smíšeného kalu nahrazuje konvenční proces aktivovaného kalu. Stabilizační rybníky jsou obecně omezeny na použití v malých městech. Ve velkoplošných čistírnách jsou v současnosti dvě nejběžnější metody používané pro sekundární čištění biofiltrace s vysokým-zátěžem a kompletně smíšený aktivovaný kal. Biofiltry jsou výhodné, protože se snadno obsluhují a vydrží náhlé změny zatížení a přetížení bez úplného selhání. Zcela smíchané procesy aktivovaného kalu mohou odolat náhlým změnám zatížení, ale při dlouhodobém přetížení selžou. Když se například zátěž BSK biofiltru zvýší z návrhové zátěže 45 psi (45 lb/1000 ft³/den) (R=1) na 90 lb/1000 ft³/den (R=2), účinnost se sníží ze 77 % na 70 %. Jednotka aktivovaného kalu vystavená stejné úrovni přetížení selže v důsledku nahromadění kalu a ztráty pevných látek aktivovaného kalu v odpadní vodě. Účinnost odstraňování BSK klesá z 90 % na méně než 50 %.
Výhody zcela smíšených procesů s aktivovaným kalem jsou vysoká účinnost odstraňování BSK, schopnost čistit odpadní vody s vysokou{0}}intenzitou a přizpůsobivost budoucím přechodům na pokročilé procesy čištění. Pro sekundární čištění silných odpadních vod s usazovatelným BSK 300 mg/l může sekundární čištění aktivovaného kalu odstranit alespoň 90 % BSK, což má za následek BSK v odpadních vodách 30 mg/l nebo méně. Jednostupňový -vysoko{7}}zátěžový biofiltr dokáže odstranit pouze 77 % nebo méně BSK, což má za následek BSK v odpadních vodách přibližně 70 mg/l. Aby bylo dosaženo účinnosti odstraňování BSK srovnatelné s procesem aktivovaného kalu, je zapotřebí dvou{11}}filtrace.
Likvidace kalů: Primární sedimentace a sekundární bioflokulace koncentrují organické látky v odpadní vodě do objemu kalu mnohem menšího, než je objem čištěné odpadní vody. Likvidace nahromaděného kalu je však významným ekonomickým faktorem při čištění odpadních vod. Počáteční investice do zařízení na zpracování kalů tvoří přibližně jednu-třetinu celkové investice do čistírny. Vysrážené pevné látky z vyčištěného odpadu z biofiltru nebo přebytečný aktivovaný kal se často vracejí do hlavy čistírny k odstranění spolu s primárním kalem. Surový kal může být skladován na dně primární usazovací nádrže čekající na úpravu nebo přečerpán do regulační nádrže k uskladnění. Čerpaný kal lze koncentrovat v zahušťovací nádrži, typicky v gravitační -jednotce, umístěné před zpracováním kalu. Přebytečný aktivovaný kal se mísí s odčerpaným- primárním kalem. V uspořádání systému je regulační nádrž obvykle spojena s nádrží na zahušťování kalu. Přebytečný aktivovaný kal lze před zpracováním zahušťovat samostatně nebo pomocí metody zahušťování směsného kalu.
Různé metody zpracování a likvidace kalu: Mezi běžné metody zpracování kalu patří anaerobní vyhnívání a vakuová filtrace, často využívající odstřeďování a mokré spalování. Konvenční metody likvidace zahrnují skládkování, spalování, výrobu půdních kondicionérů a vypouštění do moře. V pobřežních městech je často nejekonomičtější vypouštění do moře, zatímco skládkování je preferovanou metodou, když je k dispozici půda. Spalování, i když je dražší, je často jedinou proveditelnou metodou likvidace v městských oblastech.
Městská čistírna musí pečlivě zvážit všechny možné procesy likvidace kalu. Výběr nejlepší metody by měl zahrnovat co nejekonomičtější a nejekologičtější proces. Je třeba vzít v úvahu faktory, jako je budoucí využití zpracovaného kalu v obytných oblastech a na skládkách, znečištění podzemních vod, znečištění ovzduší, další potenciální rizika pro veřejné zdraví a problémy s krajinou.
Chlorace je běžnou praxí pro dezinfekci odpadních vod ze sekundárních čistíren odpadních vod používaných pro rekreaci nebo zásobování vodou. Několik států zpočátku nařizovalo dezinfekci odpadních vod z čistíren pouze během rekreační sezóny, ale nyní vyžaduje dezinfekci po celý rok-. Některé státy takové předpisy nemají.
Pokud jde o odstraňování fosforu a dusíku, v posledních letech bylo provedeno mnoho výzkumů zaměřených na vývoj proveditelných metod odstraňování fosforu pro čistírny odpadních vod. Byl také proveden výzkum vývoje metod pro odstranění dusíku a kompletní regeneraci vody. Několik pilotních závodů na odstraňování fosforu a malých{2}}výrobních závodů je v provozu, ale empirické údaje jsou stále omezené jako precedenty pro navrhování-zařízení ve velkém měřítku. Ačkoli normy kvality vody specifikují limity pro fosfor a dusík, aplikace metod odstraňování živin ve velkém{5}}měřítku je stále záležitostí budoucnosti.
U malých měst hraje při výběru procesů čištění odpadních vod dominantní roli velikost města, zejména v řízení, kontrole a likvidaci kalů. Pro malé obce a okresy jsou vhodnější metody, které nevyžadují likvidaci kalů (stabilizační rybníky) nebo vyžadují pouze občasné odkalení (zpožděné provzdušňování). Větší města často používají systémy vyžadující větší kontrolu a údržbu, jako jsou kontaktní stabilizace a úpravny oxidačních příkopů. Mnoho stávajících systémů čištění již není preferováno, jako jsou skrytá jezírka a další typy volené na základě jedinečných místních podmínek.
Řada čisticích jednotek v biologické filtrační úpravně zahrnuje násypnou-spodní usazovací nádrž s nezávislým mycím žlabem, primární usazovací nádrž, biologický filtr, koncovou usazovací nádrž s gravitačním návratem do původního cirkulačního potrubí mokré studny, jednostupňový vyhnívací nádrž na čištění kalu a sušící lože. Odpadní voda vrácená do původní odpadní mokré studny zahrnuje: kal z promývacího žlabu, vratný kal z dosazovací nádrže, výtlak ze sušícího pole a vyčištěnou kapalinu z vyhnívací nádrže. Čistírna může mít vstupní revizní studnu nebo obtokové potrubí za biologickým filtrem.
Jednotka čistírny aktivovaného kalu obsahuje řadu mechanicky čištěných roštů a drtič, který vrací drcené pevné látky do surové odpadní vody. Obsahuje také posilovací čerpadla s konstantní{1}}rychlostí a proměnnou{2}}rychlostí se záložními generátory plynu, Parshallův žlab, provzdušňovanou usazovací nádrž kalu-typu čističe s nezávislou myčkou kalu, primární sedimentační nádrž, plně promíchanou nádrž na sekundární úpravu aktivovaného kalu a gravitační zpětné potrubí pro přebytečný kal do mokré studny.
Dále je zde vakuový filtr pro surový kal ze skladovací nádrže kalu a skládka upraveného filtračního koláče. Filtrát z vakuového filtru se vrací do mokré jímky. Vzhledem k hloubce potrubí odpadních vod nemůže surová odpadní voda obtékat mokrou studnu samospádem. Pro oboustranná, tří{4}}lopatková pomocná čerpadla je k dispozici záložní generátor plynu, který může fungovat v případě výpadku proudu. Nadjezdová potrubí jsou umístěna za stanicí posilovacího čerpadla a za primární sedimentační nádrží.
